Právě jsem dokončila druhý ročník na univerzitě v Londýně. Dva roky žiji v jiné zemi, a i když to není tak dlouhá doba, je to rozhodně dost dlouho na to, aby si člověk všiml určitých rozdílů. A teď nemyslím těch klasických stereotypů o počasí nebo gentlemanství, ale těch každodenních věcí, které jsou tady jiné než u nás. Schválně, kolik z toho jste věděli?

 

1) Oddělené kohoutky

Začněme známějším faktem na zahřátí. Před dávnými a dávnými časy kdosi vymyslel oddělené kohoutky. Nápad instalace kohoutku s horkou vodou na jednu stranu umyvadla a kohoutku se studenou vodou na druhou stranu tak, aby se nikdy nesetkaly, se zřejmě zdál být natolik geniálním, že se s nimi setkáte téměř všude. A pokaždé si řeknete, jak někdo mohl takovou kravinu vymyslet. Prostě je to buď moc horký, nebo moc studený a nedá se s tím nic dělat.

Anglie 9

 

2) Pečivo

Vlastně je celkem logické, že pečivo nebude všude stejné. Ale i tak je poměr sladkého a slaného pečiva zarážející. Můžete si vybrat ze tří druhů croissantů, pěti druhů muffinů, nepočítaně koblih… Ale sehnat obyčejný rohlík nebo chleba? Smůla. Aspoň já jsem nikdy na nic podobného v klasických řetězcích nenarazila. Nejpodobnější tomu, co se dá koupit v českých řetězcích, je asi francouzská bageta, ale na rohlík si nechte zajít chuť.

croissant

 

3) PSČ

Posedlost poštovním směrovacím číslem jsem dodnes nepochopila. Chceš se koukat na britskou televizi online? Žádný problém, stačí zadat PSČ a koukáš! Chceš vyhrát sadu hrnců Tesco? Zadej PSČ a máš šanci! Nebo ti bude úředník diktovat nějako adresu? Jasně že začne nejdříve diktovat PSČ. Téměř se zdá, že vaše PSČ určuje, co jste zač a k jaké třídě patříte. W1? Budeme kámoši. SE11? Asi ne. Je tedy na čase si to PSČ konečně zapamatovat.

Anglie 2

 

4) Divné jednotky

Všichni jsme slyšeli o tom, že Britové na dotaz jejich výšky neodpoví v metrech a centimetrech, ale ve stopách. Stačí se naučit vaši výšku ve stopách a podle toho už se dá odhadnout, jak je asi člověk vysoký, když má šest stop. Divnější ale je, že se nájem neuvádí na měsíc, ale na týden. Londýn prochází velkou krizí bydlení, protože ceny za nájem/nemovitost jsou neúnosné. Neúnosnější je ale zjistit, že ta cena není za měsíc, nýbrž jen za týden. Naopak výše platů se uvádí za rok. Nikde není napsáno, kolik dělá měsíční výplata, ale jen roční.

Anglie 1

 

5) Přehnaná vášnivost

Větu „jsem extrémně nadšený do korporátních financí,“ nikdo nikdy v Čechách neřekl. Tady ale najednou zjistíte, že máte velkou „vášeň“ pro váš školní projekt nebo jste „vzrušený“ ze schůzky s kamarádkou. Jasně, beru lingvistické námitky, že věta „I am extremely passionate about corporate finances“ se takhle krkolomně nepřekládá, ale stejně je zajímavé si uvědomit, jak často (téměř ke každé příležitosti) Britové tyhle extrémní příslovce jako „passionate“ nebo „excited“ používají, a jak hloupě to v překladu zní. A pak že Američané jsou falešní.

happy woman isolated

 

6) Nadsazený životopis

Tahle „vášnivost“ Britů pro vše možné se promítá i do životopisů a motivačních dopisů. Je jen málo lidí, kterým bych ukázala svůj motivační dopis, protože se stydím a zároveň se směji všem klišé, která jsem tam napsala a která se ale setkala s nadšenou reakcí univerzitního kariérního centra. Jen se tiše modlím, ať tento trend nedorazí do ČR a já nebudu muset nikde psát, že bych si „nesmírně užila práci v mladém kolektivu dynamického start-upu.“

Anglie 3

 

7) Brambůrky k obědu

Přesuňme se k jídlu. Britové nejsou považováni za super kuchaře a já bych to stvrdila krví. Co mě ale opravdu překvapuje, jsou některé stravovací návyky. Troufám si tipnout, že brambůrky si koupíte jednou za čas k nějaké příležitosti, třeba k filmu. Tady je malý pytlík brambůrků součástí oběda. Ze začátku mě udivovalo, kolik lidí si na brambůrkách pochutnává během oběda. Teď už naopak beru jako samozřejmost, když je dostanu jako součást oběda v práci. Dobrou chuť!

Anglie 7

 

8) One of your five a day

Všichni jsme už slyšeli, že by se mělo jíst 5 kusů ovoce denně. Tady to máte všude navíc napsané. Třeba ve školní kantýně stojí bedýnka s ovocem připomínající právě tuhle informaci. Na koleji dostávám pomerančový džus, kde je napsáno, že vypitím jsem si splnila jedno ovoce denně. To, že ten džus viděl pomeranč tak na mapě, je vedlejší a člověk se hned cítí zdravější.

Anglie 10

 

9) Recyklace

Ne, nechci vytáhnout eso z rukávu v podobě kritiky nerecyklujících Britů. Jde o to, jak recyklují. Neznají totiž speciální zelenou, modrou ani žlutou popelnici. Veškerý odpad k recyklaci se hází do jednoho koše. Skleničky, papíry, kelímky… všechno hezky dohromady. Škoda, že nemám statistiku, jestli to napomáhá k většímu počtu lidí, co recyklují.

Anglie 8

 

10) Neformální oblečení do divadla

V Londýně je plno divadel, ale do žádného nepůjdete slavnostně oblečení. Kdysi jsem dostala lístky do divadla jako překvapení. Vyděsila jsem se, protože jsem měla na sobě kalhoty a triko a říkala jsem si, jak se absolutně na West Endu znemožním. Omyl. Nikdo, opravdu nikdo, nebyl formálně oblečený. O přestávce jsem viděla dokonce Keiru Knightley a co měla na sobě? Džíny a svetr. Jednou jsem se ptala, proč to tak je a kamarádka Britka vůbec nechápala, proč by se měl člověk do divadla obléci formálně. Holt jiný kraj, jiný (neformální) mrav.

Anglie 6

 

Zdroje fotografií: Wikimedia Commons (Onef9day, Trosmisiek), publicdomainpictures.net