Benjamínek fantasy Odkaz Tastedarů má budoucnost

Prvotina, která pohlédla na světlo světa díky fanouškům na Startovači. Autoři nám slibují svět plný limitované magie a slovanské mytologie. Doplňují svoje universum vlastním jazykem, písněmi, básněmi a legendami. Jaký dojem máme z jejich vstupu na scénu fantastické literatury?

Kniha Ydris je pozvánkou do zcela nového světa na hony vzdáleného Pánovi prstenů a klasických fantasy plných elfů a trpaslíků, bojujících o svoje místo na slunci. Představuje nám svět, kde magie není stejně samozřejmá jako dýchání a má svoji cenu. Kde politika i pověry mají svoje místo a války gangů zmítají velkými městy. Nápaditý příběh začíná prorockými sny barbara a dobytím hlavního města království. Dobyvatele skolí vlastní synové a válečník je naveden tajemnou ženou na dobrodružství svého života.

Odpich je to slušný. Hlavním problémem celé knihy však jsou odosobněné postavy. Fandíte a vžijete se jen do pár z nich… Špeh Wrael si získá vaše sympatie svojí prohnaností, kterou doprovází vřelé srdce a lví odvaha. A zdánlivě záporná postava bývalé kněžky Saerliny je nejen neodolatelná, ale zároveň až překvapivě lidská. Chvíli vás baví i postelové výkony Rorna a jeho neobyčejně bystré postřehy. Ve výsledku vám je ale jedno, jestli zbytek postav umře v následující minutě, nebo se jejich příběh bude odvíjet dále…

Problémem není nedostatečná fantazie, té mají autoři na rozdávání. Za knihou je cítit spousta práce a výborných nápadů. Problém je v samotné formě. Mnohé kapitoly a dialogy jsou nevybroušené a naivní, čtenářsky nezajímavé. Zářným příkladem je Wrael vstupující do domu správce města. Následuje několik odstavců popisujících scenérii – běžné židle, koberce, počet a velikost stolů… Zcela zbytečné informace, které čtenáři scénu nijak nepřiblíží, jen mu připomenou nenáviděné popisy Balzaca či Huga. Co příště vypíchnout nějakou dominantu místnosti, něco, co si nelze představit v tisíci různých formách a bude to mít pro následující příběh význam?

Dialogy a uvažování postav se různí. Občas jsou propracované a poutavé (ano, opět jsme u Saerliny, Wraela a jeho milé), jindy až dětsky hloupé – zasedání královské rady lákalo k přeskočení. Kniha čas od času připomíná Hru o trůny. Názvy kapitol totožné se jmény postav (známé i z Prince Ničeho) příliš nefungují a rozmělní čtenářovu pozornost ve světě, kde se ještě příliš neorientuje. Ilustrace jsou sice originální, ale tahy štětcem představivosti příliš nepomáhají.

Pochválit musím popisy boje. Autoři nešetří přiblížením zbroje a zbraní postav. Při akci, kterou nastolí Saerlina, se mísí boj se zbraní, magie a alchymistické dovednosti a srdce plesá. Akce je bohatá, představitelná a nepamatuji si, kdy jsem na něco podobného narazila naposled. Stejně tak je sympatické, že kniha nekopíruje zaběhlé koleje fantasy, kde elfové se špičatýma ušima běhají po lesích a trpaslíci jsou notoričtí alkoholici. Odkaz Tastedarů má vlastní rasy, historii a nebojí se být jiný. Jediné, co jej dělí od opravdu kouzelného příběhu, je důkladnější práce na formě, způsobu vyprávění a jeho struktuře. Stále dávám ale palec nahoru a zvědavě čekám na další díl.