Rakousko je vyhlášené vídeňskou (nejen) kavárenskou kulturou a vynikajícími podmínkami pro lyžování. Má ale co nabídnout, i když na Sacher dort nemáte chuť a do zimy je ještě daleko: v létě můžete chodit či lézt po alpských vrcholcích anebo se zchladit při sjíždění horských řek.
Mým oblíbeným místem je pomezí Dolních Rakous a Štýrska, údolí řeky Salzy a okolní vápencové masivy.
SALZA
Salza, někdy přezdívaná „řeka učitelka“, je vodácký ráj. Vody má dost i v nejparnějším létě, tok řeky probíhá hlubokým údolím skoro mimo civilizaci a je lemován skalnatými masivy, které se nad údolím vypínají do výšek okolo (a někdy i přes) 2000 m nad mořem – převyšují jej tedy o úctyhodných 1 400 m.
Dobrou základnu nabízí kemp Nachbagauer asi 3 km nad Wildalpenem. Je levnější než kempy přímo ve Wildalpenu, je na samotě uprostřed hor a navíc přesně v místě, kde se charakter řeky mění – zatímco mezi přehradou Prescenyklause a kempem je řeka klidná a bez záludných míst, od kempu po soutok s mohutnou Enží je plná větších i menších balvanů, což vytváří předpoklady pro spousty veselých chvil v peřejích. Přesto to není řeka příliš náročná – nejtěžší místa spadají do obtížnosti WWIII – ideální pro jízdu na nafukovacích kanoích (s vylévacím rukávem).
Svoji plavbu tak můžete rozdělit do dvou dnů; první den vyhlídkové svezení na rozcvičení, lodě na noc nemusíte vyfukovat a ráno pak pokračujete sportovnějším úsekem na dolním toku. Lahůdkou na konci je soutěska pod Palfau, zaříznutá hluboko do slepencových skal – ale pozor, při zvýšeném průtoku je její splouvání velmi nebezpečné, což signalizují operativně umisťované výstražné cedule na všech nástupních místech.
FERRATY V RAXALPE
Raxalpe (zkáceně Rax) je relativně malé vápencové pohoří asi 70 km od Vídně. Tvoří ho zvlněná náhorní plošina, ze které vystupují nevýrazné vrcholky. Z údolí, která ho oddělují od sousedních hor, se ale zvedá přikrými, skoro kolmými stěnami, což z něj udělalo ráj ferrat – zajištěných horských cest – a to jak lehkých (stupně A a B, jištěné žebříky a fixními lany, speciální výbava není potřeba), tak těžších (C až E, sedák a helma jsou nutné).
Oblíbené kempiště v Raxu je ve vesničce Kaiserbrunn – je zadarmo, ale k dispozici jsou toalety a za poplatek i sprcha v hotelu naproti. Ušetřit můžete, když místo sprchy skočíte do řeky, která teče za kempem. Je ledová, ale díky tomu naprosto osvěžující.
Přímo z kempu se dá jít na horskou chatu Ottohaus. Cesta odpovídá charakteru pohoří – první půlka je pekelné stoupání na náhorní plošinu o 1 000 m výše, pak už to je na chatu pohodová vycházka. Nad ní je nenáročný vrchol Jakobskogel (1 723 m), ze kterého je krásný výhled do okolí, ve stěně pod ní je krátká „cvičná“ ferrata obtížnosti C.
Jednou z nejkrásnějších ferrat v Raxu je Haidsteig ve stěně vrcholu Preinerwand (1 783 m) nad obcí Prein an der Rax. Má obtížnost C/D a než překonáte zhruba 400 výškových metrů, užijete si lezení, „slepičí“ žebříky i výstup úzkou škvírou ve skále. Ovšem jen pokud se nebojíte výšek – pohled dolů budí respekt, i když je člověk bezpečně zajištěn.
Chvíli se dá odpočinout u Černé Madonny a pak už jen chvilka lehkého lezení a jste nahoře. Na vrchol Preinerwandu to pak je už jen asi 5 minut chůze. Kousek pod vrcholem je chata Neue Seehütte, kde můžete před sestupem ulevit svým unaveným nohám.
Pozor, na Haidsteig je docela provoz, takže je víc než doporučeno vyrazit co nejdřív zrána – jinak hrozí, že si pod každým exponovanějším úsekem počkáte ve frontě.
GESÄUSE
Nedaleko před soutokem se Salzou protéká Enže pohořím a národním parkem Gesäuse. Krásná jednodenní tůra se dá udělat přes Wasserfallweg (jedna z nejstarších zajištěných cest v Alpách, od roku 1891) na chatu Hesshütte (1 699 m). První úsek od parkoviště u mostu Kummerbrücke stoupá lesem, pak projdete mezi pustými skalami kolem vodopádu a dalším lesním stoupáním se dostanete na vyhlídkové místo Kanzel (1 175 m), kde se vám otevřou letecké pohledy do údolí Enže (s dalekohledem uvidíte i své auto).
Pokračujeme dál, ještě pár žebříků a jsme na okraji travnaté doliny mezi vrcholy Planspitze a Hochzinödl. Na chatu už to není daleko, i když na konci čeká jestě jedno ostřejší stoupání – chata totiž leží v sedle přímo pod mohutným vrcholem Hochtor (2 369 m). Na chatě se dá najíst („Gulasch aus Jelen“) a pak zvolit jednu z variant pokračování – na Hochtor, nebo o poznání méně náročný Hochzinödl (2 191 m) anebo se dá pokračovat přes nedaleké sedlo do doliny Sulzkaralm a z ní údolím Hartelsgraben dolů k řece.
My jsme zvolili Hochzinödl se sestupem do Sulzkaralmu. Nahoru jde o celkem nenáročnou asi půlhodinovou cestu, ovšem výhledy na protější Hochtor s ledovcovým kotlem v úbočí i na mohutnou hradbu Buchsteinu jsou doslova impozantní. Cestou do Sulzkaralm se nám pak otevře pohled na další masiv Enstálských Alp – Lugauer. Sestupová trasa chvíli vede vrcholovými partiemi, odkud máte krásný, doslova letecký výhled do doliny. Potom následuje ostré klesání, které se ale s blížícím se dnem zmírňuje až na dno údolí, kde už je cesta, která vede přes Hartelsgraben k silnici.
HOCHSTADL
Z kempu Nachbagauer je vidět krásný pravidelný kužel hory Kräuterspitze, prvního z vrcholů v hřebenu, na němž leží i nejvyšší vrchol masivu Kräuterin i celých Ybbstálských Alp, Hochstadl (1 919 m). Hezká cesta na vrchol vede z vesničky Rotmoos kousek nad přehradou Prescenyklause mezi Wildalpenem a Mariazell. Tentokrát jde o ryzí horskou turistiku bez exponovaných míst, ovšem převýšení je i tak značné – na asi 8,5 km jde o 1 250 m. Cesta vede nejdřív lesem a pak po pastvinách a s přibývajícími výškovými metry se začnou ukazovat okolní horské masivy. Po asi třech hodinách dojdete na plošinku mezi Hochstadlem na jedné a vrcholy Fadenkamp a Graskogel na druhé straně.
K vrcholovému kříži je to ještě asi 40 minut. Z vrcholu je krásný výhled do dalekého okolí – na obzoru vyčnívají masivy Dürrenstein, Ötscher, Gemeindealpe a další. Bohužel se mi nepodařilo najít alternativní trasu dolů, takže jsme se vraceli k autům do Rotmoosu po vlastní stopě. Dá se ovšem také sestoupit na druhou stranu do Wildalpenu nebo přímo do kempu.
Tohle je jen několik z mnoha lákadel v oblasti kolem Salzy. Přímo nad ní se tyčí hradba masivu Hochschwab, osamělý vrchol Riegerin, lyžařům známý Hochkar a mnoho dalších hor a pohoří. Pokud je špatné počasí nebo už máte dost lezení po horách, můžete si krásně odpočinout v solných lázních a sauna centru Solebad v městečku Göstling an der Ybbs. Pomezí Dolních Rakous a Štýrska prostě má co nabídnout.
