Od února až do konce června mají návštěvníci pražského Výstaviště v Holešovicích možnost zhlédnout unikátní výstavu Mumie světa věnující se způsobům mumifikace a pohřebním rituálům. Na výstavě spolupracovali američtí vědci spolu s univerzitami.
Podílelo se však na ní i několik světových muzeí a soukromí sběratelé. Díky tomu se podařilo vytvořit značnou sbírku originálních mumií a dalších artefaktů. Do Česka zapůjčenou výstavu obohacuje i sekce Česká stopa, na níž se podílely Národní muzeum, Hrdličkovo muzeum a Náprstkovo muzeum.
S mumiemi máme spojený především Egypt. Mumifikace zde byla běžnou činností a egyptských mumií se dochovalo nejvíce. Díky vědcům a cestovatelům, kteří svou světovou „expanzi“ za poznáním a dobrodružstvím zahájili právě v severní Africe, máme dnes celou vědu zabývající se egyptským pohřebnictvím. Ale i další národy, jako třeba jihoameričtí Indiáni, své mrtvé mumifikovali, svým vlastním způsobem. A zapomínat nesmíme ani na mumie, jež vznikly přirozeně. Ideální klimatické a přírodní podmínky nedovolily tělům se rozložit. „Podmínkami pro přírodní mumifikaci jsou nízká vlhkost, chladno, proudění vzduchu a absence škůdců jako hmyzu či hub. Může se to zdát být náročné, ale přírodní mumie se našly na mnoha místech světa,“ vysvětluje mluvčí výstavy Květa Havelková.
Obě kategorie, přírodní i umělá mumifikace, jsou na výstavě zastoupeny, zapomínat nesmíme ani na další artefakty a množství zajímavých informací. Výstava začíná jihoamerickými mumiemi, mezi nimiž najdete i jednu dětskou, pravděpodobnou oběť náboženských obřadů. Další galerie patří jednomu z nejzajímavějších exponátů, baronu von Holzovi, který zemřel během třicetileté války a zůstal zachován do dnešních dní. Stejně, ne-li lépe, zachované boty dělají dobrou reklamu baronovu ševci. Následuje rozsáhlá egyptská část zahrnující i artefakty a amulety vkládané do hrobek zemřelých. Mumie dvou kněží z amerických sbírek doplňuje v české stopě Náprstkovým muzeem zapůjčená mumie ženy, která pochází ze stejné doby a stejného města. Jelikož Achmím nebylo velké město a žena nejspíš patřila k vyšší společenské vrstvě, je velmi pravděpodobné, že se tito lidé za života znali a stýkali.
Egyptskou mumifikací se nechali inspirovat američtí vědci z Marylandské univerzity a jedno z těl určených na vědecké účely se rozhodli dle dostupných informací sami mumifikovat. Výsledkem je Mumab, tělo člověka mumifikované v roce 1994. V roce 2020 bude sice pohřbeno, nicméně nyní máte možnost si zdařilou kopii starověké egyptské mumie prohlédnout na výstavě. Mumie však mají i praktičtější vědecké využití. Díky forenzním metodám a nejnovějším technologiím se dozvídáme nejen o chorobách, jimiž trpěli, ale také o tom, co jedli a další informace. Například mumie z maďarského Vácu, jež jsou také součástí expozice, vědcům poskytly cenné informace o starých kmenech tuberkulózy, díky čemuž je možné nalézt nové účinné látky proti této nemoci. Ale i dříve byla mumifikovaná těla součástí vědy – skotský doktor Burns na počátku 19. století využíval preparované a mumifikované lidské ostatky pro potřeby výuky anatomie na univerzitě.
V české sekci kromě mumií je možné spatřit i CT scany, díky kterým vědci vidí, co je uvnitř, aniž by museli poničit obalové vrstvy. „V České republice dochází již několik let k mapování všech mumií, jež u nás máme. Pomocí CT scanu se zjišťuje, kdo v rakvi opravdu je. Často se totiž přijde na to, že uvnitř rakve leží mumie, která tam nepatří. Informace na rakvích, které obsahují i jméno zemřelého a jeho příbuzných, se neshodují s tělem uvnitř a kolikrát v rakvi určené muži leží žena a podobně. Díky CT scanům se také odhalilo, že v egyptské mumii sokola, symbolu boha Hora, je krahujec, navíc daný opačně,“ doplňuje Květa Havelková. Kromě cizokrajných mumií z muzeí máme i naše vlastní, například ty z klatovského kláštera nebo neidentifikovanou mumifikovanou hlavu zapůjčenou z Hrdličkova muzea nalezenou přímo v centru Prahy.
Ačkoli počet mumií je mnohem nižší, než když se vydáte například do palermských kapucínských katakomb, jedná se o zajímavý průřez světovou mumifikací s odkazem až do dnešních dní. Navíc informace, které na výstavě nasbíráte, ukáží mumie i v jiném než pouze fantaskním a šokujícím světle.
