Český impresionismus – Inspirace blízké i vzdálené, tak zní podtitul nejnovější výstavy v Jízdárně Pražského hradu, kterou máte možnost navštívit až do 7. ledna 2018. Vyhraďte si však na ni celé odpoledne, dle informací na stránkách výstavy vás čeká 520 obrazů od 78 autorů.
Jedná se tak o na české poměry velmi obsáhlou a komplexní expozici nabízející důkladný náhled na český impresionismus. Není se čemu divit, inspirace se nacházela všude kolem a šikovných českých umělců u nás bylo také dost. Impresionismus jako umělecký směr vznikl v 19. století (počátek je definován obrazem Clauda Moneta s názvem Impression, soleil levant z roku 1874), čímž odstartoval rozvoj moderního umění, proto můžeme jeho vlivy v malbách umělců nacházet dodnes. Z toho důvodu kurátoři mezi vystavené obrazy zařadili i několik současných umělců, například Ivana Exnera.
Hlavní pozornost byla však zaměřena na „ryzí“ české impresionisty, mezi něž se řadí zejména Antonín Slavíček, Antonín Hudeček, Václav Radimský, František Kupka, Antonín Chittussi a další. Výstava není rozdělená podle autorů, ale podle témat. Vše začíná obligátními krajinkami, v českém prostředí se značně rurální tematikou. Zelíčko Antonína Slavíčka zobrazuje pole se zelnými hlávkami, František Kaván namaloval Zasněžené stohy se senem, Antonín Hudeček Volský potah a tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Další častou inspirací byla různá zákoutí, ať už městská či venkovská.
Město často doprovázela také fascinace průmyslovým rozvojem a mezi největší plátna výstavy (kromě středové části nazvané Opus Magnum se sedmi nejzásadnějšími malbami českých impresionistů) patří Slavíčkovo panorama Prahy. Z alejí a přírodních scenerií se přesuneme do parků, zahrad a k jezírkům. V malbách se více začínají objevovat i postavy, převážně ženy. Vévodí opět Antonín Slavíček, zmiňme ale i Josefa Ullmanna a jeho Rozkvetlou louku či Děvčicu na louce od Joži Uprka. Ostatně dívky v krojích byly také často zobrazovány českými impresionisty. Mezi obrazy, jejichž hlavním tématem jsou postavy, vévodí Biblioman Františka Kupky, jenž se stal i ústředním obrazem výstavy. Zapomínat nesmíme ani na zátiší, které se těší oblibě snad v každé době. Krásný je obraz Kytice podzimních květů od Oldřicha Blažíčka, Zátiší s česnekem (Jan Zrzavý) zase vyvolá úsměv na tváři.
V patře se setkáte s obrazy, jež se nechaly ovlivnit zahraničím. Ať už jde o Francii (Václav Radimský, Francouzská krajina), v níž impresionismus vznikl, či chorvatská pobřeží (Ota Bubeníček, Rybářský přístav ve Splitu). Impresionismus zkrátka čerpal inspiraci, kde se dalo, a tak vznikla úctyhodná a pestrá sbírka. Dle našeho názoru se ale nemusíte bát, že byste se ve výstavě ztratili, nebo byli zahlceni přílišnými vjemy. Celá expozice je dobře rozčleněna a dá se projít systematicky, aniž byste bloudili od jednoho k druhému a museli se vracet a pátrat, zda jste něco nepřeskočili a nepřehlédli. Obrazů je opravdu dost, ale jak jsme už naznačili v úvodu, stačí si nechat dostatek času a případně si i odskočit do kavárny, která se v Jízdárně nachází, dočerpat síly a pokračovat v objevování. Světlo v obraze za to rozhodně stojí. Konečně zase jednou výstava, která je komplexní a jde opravdu do hloubky.
