Recenze: nové album Between The Planets potěší náročnější posluchače

Vydat instrumentální album, které je procházkou mnoha různými žánry a styly, je na českou kapelu velmi odvážné. Nejvíce nadšeni tak budou hledači atmosférických výletů do snových krajin mysli. Hudba tříčlenné pražské partičky totiž není na poslech nic úplně jednoduchého.

Between The Planets byl nejdříve jednočlenný projekt Martina „Spacoshe“ Peřiny. Ovšem po úspěchu a pochvalných recenzích prvního alba Immersion Into The Unknown z roku 2013 si k sobě tento všestranný hudebník přizval ještě baskytaristu Adama Palmu a bubeníka Filipa Kittnara. Oba byli pro druhé řadové album velkým přínosem.

Samotný název desky Of Inner Sight nám v podstatě napovídá, co očekávat. Jelikož instrumentální hudba vybízí k větší představivosti, je třeba napnout náš vnitřní zrak, abychom si toto album opravdu užili. Je jen na každém z posluchačů, kam se vydá – možná až někam mezi planety do vesmíru, k čemuž mix ambientu a progresivního rocku přímo vybízí. I když zařadit hudební styl tohoto uskupení jde jen těžko.

Na celém albu se prolínají nejrůznější zvuky, elementy a styly na pomezí metalu, groovu, mathcoru, elektroniky, art-rocku a výše zmiňovaného ambientu. Citlivé atmosférické pasáže skvěle vyvažují hutné metalové party. Nevím, zda bylo přímo účelem vydat toto album na podzim, kdy se jeho temně melancholická atmosféra skvěle hodí k odstínům šedi, které nám deštivý listopad momentálně nabízí.

Třešničkou na dortu přidávající celé nahrávce ještě další rozměr, je trojice hostů: violoncellista Karel Žďárský a norský saxofonista Jørgen Munkeby, který některým písním dodává smutně jazzový nádech. Jako by z dálky k nám pak ve skladbách Inner Voice a Through The Canyon doléhá éterický hlas Barbory Mochowe. Nejedná se o vokální písně, ženský hlas je zde jen jako další z nemála prvků, které nenápadně (ovšem zásadně) dolaďují atmosféru již tak bohatě vystavěných songů.

Tvorba Between The Planets opravdu není pro každého. Of Inner Sight si zamilují náročnější posluchači, kteří se dožadují složitějšího poslechu. Není totiž možné vstřebat všechny elementy a detaily na první poslech. Skladby se nejdříve trochu mísí dohromady, ale nakonec si některé z nich oblíbíte více a některé méně. Za sebe dávám palec nahoru výše zmiňované Through The Canyon a závěrečné, nejklidnější Energy Of Wishes.

Že se v České republice tvoří kvalitní instrumentální metalová hudba, je vcelku příjemné překvapení, protože to rozhodně není sázka na jistotu a koncerty beze zpěvu také nejsou úplně nejvyhledávanější. Pro příště by se kapela nemusela bát dalšího oživení v podobě zpěvu. A to třeba jen v pár skladbách, podobně jako to dělá například Apocalyptica.