Film Odnikud. Když ceny sbírá především téma

Pokud si berete ve vězení člověka, který je zavřený za prodej drog, asi tak nějak čekáte problémy. Jenže rozhodně nepředpokládáte, že jednou před jeho kanceláří najdete blikající policejní vozy, spoustu sanitek a místo výlohy jen obrovskou díru. To vše navíc v okamžiku, kdy s manželem v práci zanecháte i syna.

Den přitom začne jako každý jiný. Katja Sekerci přijde se svým synem Roccem do kanceláře svého muže. Ten po propuštění z vězení opustil dráhu zločinu a začal pracovat jako překladatel a sociální poradce pro svou komunitu.

Její manžel Nuri je totiž tureckého původu. Rozloučí se poměrně rychle, Katja se chystá s kamarádkami do tureckých lázní. Když odchází, jen letmo si všimne mladé blond dívky, kterou upozorní, že si zapomněla zamknout kolo. S kamarádkami si užijí krásné odpoledne, které má mít bohužel velmi tragické vyvrcholení.

Když život najednou skončí
Po cestě zpět chce Katja vyzvednout svou rodinu. Jenže v další cestě jí zabrání policejní pásky a blikající majáky. Snaží se dostat blíže, ale policisté jí to nedovolí. Mladé ženy se rychle zmocňuje panika. Tuší, že něco není v pořádku. Její temné myšlenky se ještě prohloubí v evakuačním centru, kdy jí psycholog oznámí, že její rodina mezi zraněnými a evakuovanými není. Navíc výbuch měl dvě oběti – dospělého a dítě. Katje se v tu chvíli podlomí kolena. Potvrzení jejích nejhorších obav je jen otázkou hodiny.

Asi jen těžko si lze představit, co se v člověku v tu chvíli odehrává. I když se při ní rodina snaží stát, postupně vyplouvají na povrch dosud potlačované konflikty. Nuriho rodiče projeví přání odvézt tělo svého syna i vnuka do Turecka, což Katja – celkem pochopitelně – odmítne. Její matka zase začne dávat najevo, že s volbou manžela rozhodně nesouhlasila, a nadále nesouhlasí. Aby toho nebylo málo, nejlepší kamarádka je těsně před porodem. To, co vypadalo ještě před pár dny jako společná radost, je nyní jen trýznivé a bolestné.

Policie má jasno, přece bývalý drogový dealer a Turek. Za vším rozhodně stojí turecká nebo kurdská mafie. Katjino upozorňování na neonacistickou scénu ignorují. Žena se tak stahuje více a více do sebe, má pocit, že její život skončil společně s blízkými a její tělo se stále naplňuje nenávistí. Nakonec se před soudem tváří v tvář setká znovu s onou dívkou, která nezamkla kolo, a jejím přítelem. Oba jsou neonacisté. Jenže v právním státě není nic tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Katja chce jediné – spravedlnost.

Herecké sólo pro Diane Krugerovou
Film Fatiha Akina zabodoval na letošním festivalu v Cannes. Sám režisér je tureckého původu, byť se narodil v Hamburku, a konflikty vycházející z mísení kultur jsou jeho hlavním tématem. V případě filmu Odnikud přiznává inspiraci případem bombových útoků, které v Německu spáchala neonacistická skupina National Socialist Underground (NSU), jež měla na svědomí sérii vražedných útoků především na příslušníky turecké komunity v Německu. Přiznejme si, že originalitou zpracování právě nevyniká. Nelze se ubránit dojmu, že důvodem, proč tenhle film působí takový rozruch na festivalech, není on samotný, ale jeho téma. Vztah většinové společnosti k imigrantům. Jinak totiž předkládá Akin celkem otřepaný, předvídatelný příběh, který se sune kupředu drobnými krůčky téměř bez překvapivých zvratů.

Přesto je ale na filmu něco, co si zaslouží vyzdvihnout – Diane Krugerová se s hlavní rolí popasovala opravdu skvěle. A nebylo to ani trochu snadné, ze 106 minut filmu bychom skoro na prstech spočítali minuty, kdy nebyla na scéně. Přitom její role je více než obtížná. Zahrát člověka, jemuž jedna jediná minuta změní celý život, není malý úkol. Přitom Krugerové její trápení po většinu filmu lze doopravdy věřit. Jak mimiku, tak řeč svého těla ovládá dokonale. Jako by každým pohybem křičela do světa své neštěstí, beznaděj a obrovskou, neskutečnou zlobu.

Není asi úplnou náhodou, že si v některých momentech divák v kině vzpomene na Nevěstu z Tarantinova Kill Billa. Ostatně jistou podobu s Umou Thurmanovou nelze Krugerové odepřít. Zejména ve vypjatých momentech, kdy Katja opravdu propadá zoufalství a sbírá sílu jít dál za svým cílem, se Kill Bill prostě před očima objeví. Nakonec, sama Krugerová si zahrála v Tarantinových Hanebných parchantech, takže k tématu má zřejmě blízko. Nečekejte ovšem tarantinovské potoky krve. Odnikud je film především o vnitřním prožívání. Kromě pár kapek na stěně se krve nemusíte obávat. Stejně by se jí ve vás nedořezal.