Filmová recenze: Blaník prezidentem? Toť otázka

Lobbista Tonda Blaník, sekretářka Lenka a asistent Luboš, kterému šéf neřekne jinak než Žízala, tvoří trio, které má prsty v téměř každé veřejné kauze. Poprvé se s nimi diváci mohli setkat na podzim 2013 na YouTube a o půl roku později už vytahovali své klienty ze srabu na internetové televizi Stream.cz. Za tu dobu si Kancelář Blaník vydobyla reputaci a snad neexistuje osoba veřejného dění, která by se s ní nezapletla.

A tak přichází vrchol, zatím největší kšeft, který má ukázat, kdo je alfa samec v revíru známém jako Česká republika. A prezidentská volba se zdá být ideální příležitostí, jak toho dosáhnout. Dokázal film předčit seriál a stát se i nejlepším počinem celé ságy?

Tonda zůstane svůj
Nechci tu příliš rozebírat zápletku děje, pouze napovím, že pro splnění svého úkolu musí mít Tonda kontrolu nad prezidentským úřadem. Což i ti méně bystří z názvu filmu jistě poznali. Největším soupeřem mu častokrát nebudou protikandidáti, nýbrž jeho výbušná a přímá povaha. A bohužel tady narážím na základní problém celého příběhu – nízká míra uvěřitelnosti. V první sérii seriálu mě nadchlo spojení reálných kauz s mystickou osobou v pozadí, která vše precizně diriguje.

Jak ale díly plynuly, stále více se autoři věnovali vytváření alternativní historie. To ale dle mého názoru moc nefungovalo, protože smyšlené události byly příliš nadsazené. Z nich máte ve většině případů pocit, že by se něco podobného nikdy nemohlo stát. A to bohužel provází i celý film, především pak jeho druhou polovinu. Z té jsem byl velmi zklamaný, protože namísto propracovaného plánu špičkového lobbisty jsem sledoval násilně našroubovaný mechanismus deus ex machina.

I když je Tonda Blaník svůj a jiného bychom samozřejmě nechtěli, dělá chyby, jakých by se zkušený lobbista nikdy nedopustil. A tak zatímco některé první díly seriálu dokázaly nabídnout propracovaný příběh ve stylu anglické komedie Jistě, pane ministře, film bohužel více akcentuje druhý výše zmíněný styl – vytváření vlastních událostí. Velká škoda.

Odvaha jim nechybí
Značka Kancelář Blaník opravdu táhne, a tak se natáčení zúčastnila řada osobností nejenom z politiky. Jsem rád, že si mnozí umí sami ze sebe udělat legraci a na nabídku autorů kývli. Děj se tak často dostává do absurdních situací, kterým se musíte zasmát. Záměrně je nechci vypisovat, neboť moment překvapení je silnou stránkou filmu. Opět ale tento přístup podtrhuje neuvěřitelnost celého příběhu. Ocenit také musím ocenit herce, kteří se nebáli konfrontovat politiky i na veřejných debatách prezidentských kandidátů a udělat z nich důležitou součást svého filmu. I v těchto momentech se divák dobře baví a oceňuje propojení reálných událostí s celým plánem Tondy Blaníka.

Jenom vtip ale nestačí
Celý snímek je prošpikován hláškami a komickými scénkami. Bohužel některé z nich jdou až zbytečně na dřeň a snaží se vymáčknout i mnohokrát ohrané vtipy. Film na mě působil spíše jako několik seriálových epizod namačkaných do 90 minut. Nemohu se zbavit pocitu, že šlo především o to, natočit jakýkoliv film o prezidentské kampani a obsah se řešil za pochodu. Jenže takhle tomu chybí kvalitní jednolitý příběh, před jehož promyšleností si divák sedne na zadek. Pokud nehledáte žádné složitosti a chcete se jen trošku pobavit a oddechnout si, určitě se na film podívejte. Nečekejte ale žádnou dechberoucí podívanou, která patří mezi zlaté klenoty české kinematografie. Nejlépe to asi vystihuje spojení: „Neurazí, nenadchne“.