Film Špindl. Snowboarďáci verze usedlá žena

Vyrazit na víkend s dospělými nezadanými sestrami do Špindlerova mlýna vypadá jako super nápad. Jako námět na film už je to možná trochu horší. Úporná snaha českých tvůrců navázat na úspěch Sněženek a machrů, případně Snowboarďáků, v myslích mnoha lidí okamžitě rozsvítí stopku. U Špindlu by to ale byla škoda, protože je to až překvapivě jiný film.

Kolikrát jsme to už viděli? Skupina mladých, obvykle chlapců, ale měli jsme tu už i dívky, vyrazí na hory (případně na vodu či kamkoli jinam). Cloumají s nimi hormony, a jejich cíle se omezují na více či méně náhodný sex, oplzlé řeči a spoustu alkoholu. Upoutávky na nový film režiséra Milana Cieslara vás mohou v tomto přesvědčení jen utvrdit. A skutečně, vlastně tohle všechno ve filmu najdete, dokonce i ty oplzlé řeči, zoufalou snahu o sex i vše ostatní. Jenže stejně stojí za to na Špindl do kina zajít, protože tentokráte nejde o teenagerovskou komedii.

Zapomeňte na mlíčňáky

Cieslar společně se scenáristou Jaroslavem Sauerem dostali totiž poměrně spásný nápad. Žádný další pokus o rádoby vtipné scénky s pubertální mládeží. Tentokráte jsou hlavními hrdinkami tři ženy, které už dospělé bezpečně jsou. I když nejmladší ze tří sester, modelka Eliška v podání Kateřiny Klausové, má k teenagerovskému věku ještě docela blízko.

Její dvě sestry Kateřina a Magda jsou už přece jen o něco zralejší, ostatně hrají je Anna Polívková a Anita Krausová. Ale všechny tři jsou nezadané, takže na společný víkend do Špindlu vyrážejí s vidinou nespoutané zábavy a možná ulovení nějakého toho milionáře, protože to, co je pro Italy Cortina d’Ampezzo, tím je pro Čechy Špindl.

Pravidla podobných komedií si žádají, aby se okolo trojice atraktivních žen osamocených v lyžařském středisku vyrojilo co možná nejvíce úchylných a zoufalých mužů. Pak je to teprve ta pravá řachanda. Ostatně i popis filmu říká, že tahle komedie se řítí ze svahu šusem. Jenže vyšší věk hlavních hrdinek umožnil režisérovi sáhnout do nabídky „úchyláků“ mezi zkušenější herce. Nejmladším z nich je David Gránský (ne dámy, opravdu to není Vojta Dyk), který je v zápletce potřeba kvůli Elišce. Ale jinak… on prostě Jakub Kohák nebo třeba Oldřich Navrátil či Marek Vašut ty divnochlapy dokáží zahrát o něco lépe a s jistou nonšalancí. A k tomu třeba i Leoš Noha jako řidič autobusu Flixbus, jehož product placement opravdu nelze přehlédnout (a nezůstane jen u něj).

O to, aby film dostal od začátku spád, se pak postará recepční Lukáš Pavlásek, který hned po příjezdu oznámí trojici dam, že jejich rezervace byla bohužel omylem zrušena a hotel je zcela obsazen. Takže jim samozřejmě vrátí peníze. No, dobrá, aby film nemusel skončit, nabídne jim poněkud horší ubytování v nedaleké chatě. Ošuntělé prostředí se společnou koupelnou a kapelou ve vedlejším pokoji dává prostor k mnohem peprnějším historkám.

Prostě se bavte

Dá se docela dobře odhadnout, že Špindl nebude sbírat ocenění za umělecký přínos kinematografii, zřejmě ani na žádném filmovém festivalu nezaboduje, ledaže by se konal v Hošticích. Humor možná až příliš připomíná fekální vtípky z mateřské školy, ale přece jen díky poměrně solidním hereckým výkonům a určitému nadhledu či odstupu, který si drží hlavní hrdinové, je nakonec Špindl celkem snesitelný. Ne, že by zde byla nouze o vyloženě trapné momenty, Navrátil dá vzpomenout na Emila Nádeníčka z Básníků.

Jenže jsou tady ještě představitelky tří sester, které dokáží posunout tuhle zábavu na snesitelnou úroveň. Zejména Anna Polívková se svými ironickými „myšlenými“ komentáři i poznámkami z pozice té zkušené dělá z tohoto filmu oddychovku, na kterou stojí za to zajít do kina, nebo si ji pustit v televizi. Asi více než jednou to nebude, přece jen Sněženky jsou jen jedny. Pokud se u filmu dokážete jen bavit, nebudete pro jednou hledat hlubší smysl ani umělecky ztvárněný záběr na vločky sněhu padající z větví stromů, několikrát se i zasmějete.

Označení „rodinná komedie“ bývá často dalším z varovných signálů, proč se filmu vyhnout. V tomto případě to ale docela sedí. Film je – zřejmě právě kvůli množství sexuálních narážek – přístupný od 12 let. Nicméně, vzhledem ke znalostem současné mladé generace, se asi není potřeba jeho návštěvy bát ani s dětmi nad deset. Právě jim se zřejmě přízemní vtípky, stejně jako občasná nahota, budou zdát úžasné a neodolatelné. Dospělí pak možná najdou ironii, nadhled i skrytý bonmot schovaný pod nánosem balastu.

Nad Špindlem se dá intelektuálsky pohoršovat, lze kritizovat občas toporné herce i pár kbelíků trapnosti, které na vás z plátna lijí. Ale stejně se neubráníte občasnému smíchu, ani tomu hlasitému. Načasování na vánoční svátky není od producentů vůbec špatný tah. Když po povinné nostalgii s množstvím pohádek budete toužit po změně, je trochu pitomý Špindl celkem dobrou volbou.