Film Ztracen v džungli. Ten gringo už pije svůj drink s tím nahoře

Zůstat sám někde v bolivijském pralese bez pořádného vybavení vypadá jako prima dobrodružství. Jenže nejbližší civilizace je stovky kilometrů daleko. To znamená, že naděje na přežití se s každým dnem blíží rychleji a rychleji nule. Můžete si lehnout a umřít. Nebo to nevzdat.

Mladý Yossi Ghinsberg má za sebou tři roky vojenské služby, která je v Izraeli povinná. Začne se mu ale zdát, že ho život sžírá zevnitř. Rozhodně nechce zapadnout do nudných kolejí – škola, manželství, děti, každodenní šeď. Proto rodičům oznámí, že se rozhodl rok cestovat. „Říkal jsem rok, ale nejspíše se nikdy nevrátím,“ prozradí později svým přátelům v Bolívii. V té chvíli ještě netuší, jak zatraceně blízko je pravdě. Pokud vám jméno hlavního hrdiny filmu Ztracen v džungli (anglicky Jungle) režiséra Grega McLeana něco připomíná, jste na správné stopě.

Film totiž vznikl podle knihy, ve které právě Yossi Ghinsberg sepsal své zážitky. Nejde tedy o žádné fantastické survival drama, ale zfilmování skutečného příběhu. Byť ten na první pohled vypadá tak nepravděpodobně, že se zdráháte uvěřit, že se mohl doopravdy stát. Tím vám tedy prozrazujeme konec, ale snad nám dokážete tento spoiler odpustit. Protože kdyby Ghinsberg nepřežil, asi jen těžko by ho sepsal, že ano. Takže potvrzujeme, dopadne to dobře. Naštěstí.

Když Harrymu Potterovi dojdou kouzla

Hlavní role se ujal Daniel Radcliffe, kterému malého kouzelníka prostě nikdo neodpáře. A když se objeví v prostřizích vzpomínek na domov, určitě vám okamžitě naskočí zejména závěrečné díly téhle ságy. V samotném filmu ovšem vypadá trochu jinak. Má vousy jako dřevorubec, košili jako dřevorubec a dost možná vám připomene vystylovaného týpka z barber shopu ve vedlejší ulici. Jenže podobně jako tenhle „holič“ má Ghinsberg, ale i Radcliffe, s kanadskými dřevorubci společné právě jen ty vnější znaky.

Když se na Radcliffa ve filmu podíváte, přes veškerou snahu vidíte městského klučinu, který se nějakou souhrou okolností objevil v přírodě. Sám herec patří určitě k talentům naší doby, snaží se hrát ze všech sil, ale stejně se neubráníte dojmu, že tam prostě nepatří. Je pravda, že v realitě to bylo podobně, ani Ghinsberg nebyl žádný zálesák, ale spíše takový trochu salónní cestovatel. Ostatně, podoba obou je skutečně hodně velká. Jenže ve filmu to nějak nefunguje. Prostě se Radcliffovi zdráháte uvěřit, že tady jde skutečně o život.

Ono vlastně ani původně o život jít nemá. Společně s Kevinem, toho hraje Alex Russell, a Marcusem v podání Joela Jacksona, se setkají s průvodcem Karlem (Thomas Kretschmann). Ten jim namluví, že ví o neznámém indiánském kmeni jen pár dní z metropole La Paz. To je pro trojici mladých cestovatelů více než lákavá informace. A tak se s Karlem vydávají na cestu. Má to být pohodový trek na pár dní s úžasnými zážitky. Cestou ale nastanou komplikace, Kevinovy nohy nejsou na dlouhý pochod stavěné, a zřejmě ani jeho boty nebyly tou správnou volbou. Brzy tak nemůže udělat ani krok.

Jejich průvodce navrhuje se utábořit. Ale mladí cestovatelé nechtějí vzdát svůj cíl, a tak ho přesvědčí, že postaví vor. Vypadá to nadějně, ušetří čas i spoustu kroků jízdou po řece. Jenže brzy se ukáže, že Karl zřejmě není takový světák, jak vypadá. S vodou se zjevně příliš nepřátelí. Když konečně přirazí ke břehu, oznámí jim, že on se vrací pěšky přes džungli. Yossi a Marcus jsou rozhodnuti pokračovat, vědí ale, že Kevin by je příliš zdržoval. Proto ho přesvědčí, že má zvolit bezpečnější cestu zpět. Sami se vrátí na vor. Netuší, že jedou vstříc neskutečnému nebezpečí, ale zároveň si tímhle riskem zachrání život. Kevina a Karla už nikdo nikdy nespatří.

Jenže i zbylé dvojici se vše velmi záhy zkomplikuje. V nebezpečných peřejích přijdou o vor, většinu věcí a především Yossi se ztratí v proudu. Když se probere, je sám uprostřed džungle, neví, kde vlastně je, nemá téměř nic a jediné, co tuší, je směr – po toku řeky. Snaží se najít svého společníka, ale brzy si uvědomí, že je to marné. V tuhle chvíli je na všechno sám. Umřít se mu nechce, i když je všechno kolem proti němu. Naštěstí mu po několika hodinách připlave jeho batoh a v něm torzo jeho vybavení. Nezbývá, než se vydat na cestu.

Dlouhá cesta k záchraně

Filmů o přežití v divočině vzniklo už nespočet. Část jen ve fantazii tvůrců, část – jako Ztracen v džungli – podle skutečných událostí. Když k tomu přidáme ještě variace se ztroskotaným letadlem kdesi v horách či lodí někde na ostrově, máme verzí příběhu skutečně desítky. Tyto příběhy mají svá pravidla, vlastně se v nich nemůže nic moc dít. Divák má být napjatý jen jediným – jestli hlavní hrdina dotáhne svou supermanskou pouť špinavý, podvyživený a vyčerpaný k úspěšnému cíli, nebo bídně zahyne bez pomoci. Nikdo z fanoušků tohoto žánru neočekává zběsilý spád, napětí stupňují spíše nenadálé události. I když nenadálé, občas prostě hrdina někam spadnout musí.

V případě Ztracen v džungli se nelze ubránit dojmu, že se McLean držel téhle mantry až příliš. Než dojde k samotnému začátku příběhu, uplyne ze 115 minut více než polovina. Do té doby sledujete čtveřici mužů při jejich poměrně pomalém pochodu neprostupnou vegetací. Ještěže jsou kolem sem tam nějaká zvířata a Karl se občas vytratí. Problém je, že i když Radcliffe konečně zmizí pod hladinou, vlastně se nic nestane. Jen ubude osob v záběru. Od té chvíle však stojí příběh jen na něm. Tady už má možná pomalost svůj smysl, ukazuje bezvýchodnost i beznadějnost situace, stupňuje napětí. Ale stejně se pohledům na hodinky neubráníte.