Kniha Veřejná tajemství: nejnovější přeložená sbírka od mistryně povídek

Alice Munroová (narozena 1931) je kanadskou spisovatelkou, která svými povídkami proslula natolik, že je označována za mistryni povídky. Stylově je také přirovnávána k Čechovovi. V nakladatelství Paseka jí letos vyšla zatím poslední kniha s názvem Veřejná tajemství.

Alice Munroová za svou kariéru napsala jen jeden román (Lives of Girls and Women, 1971), zbytek jejího díla tvoří povídky. Ve spisovatelčiných textech se znatelně odráží její život od samého mládí – většina povídek se odehrává v její rodné provincii Ontario. Během hospodářské krize se matka snažila ze svých dcer vychovat mladé a dobře provdatelné dámy, což Munroová označuje za zárodek svého feminismu a boje proti konvencím.

To se odráží v jejích hlavních postavách, kterými jsou vždy ženy. Dalším charakteristickým rysem povídek Munroové jsou sociální témata, díky kterým je přirovnávaná k Čechovovi.
Její dílo bývá hodnoceno jako depresivní, postavy se často udržují v nějakých sebeklamech, vlastní nedoceněnosti. Přesto je psáno s umem, se smyslem pro napětí a plynoucím dějem. Přestože jde o fikce, je Munroová kritiky chválená za zdání realismu až dokumentární tvorbu.

Nejen z toho důvodu získala i několik ocenění jako například Governor General‘s Award. Toto nejprestižnější kanadské ocenění získala dokonce třikrát. A v roce 2013 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu. Její povídka The Bear Came Over the Mountain byla dokonce i zfilmována a aspirovala na Oscara. Jen v Česku se knih Alice Munroové prodalo přes 30 tisíc výtisků.

A tato nadaná dáma nyní svým čtenářům předkládá další sbírku povídek s názvem Veřejná tajemství. Respektive nám ji předkládá nakladatelství Paseka, protože kniha v Kanadě vyšla už v roce 1994, v českém překladu však teprve letos. Ale ani dvacet let povídkám neubírá, zčásti proto, že se odehrávají nikoli v tehdejší současnosti, ale minulosti, v době dospívání Munroové. Činy hlavních hrdinek i postav okolo nich zčásti ovlivňuje válka, ať už první, či druhá světová. Vše výše uvedené platí i zde, v povídkách vystupují různorodé ženy, všechny však určitým způsobem jdou proti proudu tehdy zažitých konvencí týkajících se ženskosti i toho, jak by se dáma měla oblékat a hlavně chovat.

Nechybí ženy, jež střílí králíky, nebojí se manuální práce, kouří, pijí whisky a cizoloží. Některé z povídek mají spád a děj běží spíše v poklusu, jiné se líně vinou jako pomalá řeka. Občas je trochu náročné usledovat tok příběhu, který přeskakuje z minulosti do přítomnosti a prolíná se s interakcemi s dalšími osobami. Pokud se s Munroovou v této sbírce setkáte poprvé, budete si nejspíš muset zvykat na její styl, ale šanci byste jí dát měli. Přeci jen má tu Nobelovku…