Temná věž 4: Pád Gileadu – Komiks od Stephena Kinga? Sem s tím…

Vyšel čtvrtý díl komiksové série Temná věž od Marvelu, kterou nám v českém překladu již druhým rokem dopřává Crew. Jak obstojí ve srovnání s díly předešlými a jak obstojí mezi jinými sériemi?

Dopředu bych rád napsal, že nemám v plánu v této recenzi srovnávat komiksovou sérii Dark Tower od Marvelu, na které Stephen King „pouze“ spolupracoval, s jeho vlastní autorskou knižní ságou. Média psané knihy a komiksového svazku jsou natolik rozdílná, že je to podle mě nesmysl. Obecně mám takový názor, že komiksové adaptace knih většinou za moc nestojí. V tomto případě by to ale zavánělo jakousi malicherností. Omlouvám se, ale ať jste, nebo nejste fanoušci Marvelu a Kinga, je prostě fakt, že Marvel je stále plný skvělých scénáristů a výtvarníků a že Stephen King je pořád jedním z právem nejoceňovanějších spisovatelů. Přes to vlak nejede.

Po třech předchozích dílech je jasné, že Temná věž vypráví stejně tak temný příběh. I tady jde v základu o odvěký souboj dobra a zla, světla a tmy. Jenže zde čtenáři přijde s každou další otočenou stranou, že zlo v tomto případě porazit nelze, protože je jím prolezlý celý unikátní svět, jejž King pro příběhy Temné věže stvořil. Možná to bude znít jako klišé, ale tady jde vskutku o tak lahodný mix westernu, fantasy a hororu s atmosférou tak hutnou a některými momenty v dějových liniích tak údernými a krutými, že knížka se v podstatě nedá odložit, dokud nedojdete ke konci, načež okamžitě saháte po dalším dílu.

Pro čtvrtý díl obsahující dvě delší kapitoly, Čaroděj a Pád Gileadu, pracovali na scénáři i dějových liniích ve spolupráci s Kingem Robin Furthová a Peter David, kteří jsou u série od počátku a nyní už je poznat, že získali jakýsi grif. Někdy až moc těžkopádných promluv ubylo a příběh zde začal připomínat spíše rychlou šachovou partii. Jsme napínáni. Hodně. Bojíme se o hlavní postavy – mladého pistolníka Rolanda a jeho dva souvěrce a spolubojovníky a možná ještě více se bojíme o Rolandova tvrdého, avšak dobrosrdečného otce Stephena, který zde zastává archetyp silného, dobrého a statečného chlapa, jenž je pro ochranu svého města, přátel i syna evidentně připraven přinést i tu nejvyšší oběť.

Bát se o tyto hrdiny, prožívat jejich útrapy a bát se zla, ale věřit v dobro, to je možná i cíl Stephena Kinga, který dělá této sérii kreativního ředitele, což znamená, že jistě komunikuje nejen se scénáristy, ale také s výtvarníky. Pokud jste pozorní, už na první pohled poznáte, že obálku tentokrát nevytvořil Jae Lee a pokud jde o mě, dodávám – bohužel. Právě kreslíř jihokorejského původu Jae Lee (nezaměnit s Jimem Lee) byl pro mne u předešlých tří knih velkým potěšením pro oko. Čtvrtý svazek v řadě však komplet nakreslil pouze Richard Isanove. I když coloring zůstává téměř k nerozeznání, hodně osobitý kreslířský styl Leea mi upřímně řečeno hodně chyběl.