V galerii Tančícího domu probíhá od 13. září expozice s názvem Za hranou skla, kterou najdete v temném patře -2, kde jsou vystaveny vybrané práce deseti sklářských výtvarníků dvou generací. Schválně, dokážete odhadnout, kdo z umělců patří ke které?
První generaci tvoří umělci Marian Karel (1944), Vladimíra Klumparová (1954), Vladimír Kopecký (1931), Dana Zámečníková (1945) a Jiřina Žertová (1932), kteří patří mezi takzvanou zlatou generace na poli sklářství. Většina z nich vystudovala UMPRUM pod vedením Josefa Kaplického a Stanislava Libenského.
Spolu se svými učiteli rozvinuli tito skláři své řemeslo a prosadili jej ve světě. Díky nim je Česká republika vnímána jako sklářská velmoc, jež dodnes vychovává talentované skláře. Tím se dostáváme k současné generaci.
Vybraní autoři z řad nejmladších sklářů jsou čerstvými absolventy či dokonce ještě studenty ze škol UMPRUM pod vedením Ronyho Plesla, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem pod vedením Ilji Bílka a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně pod vedením Petra Stanického. Mezi vystavené autory patří Luba Bakičová, Zuzana Kubelková, Jiří Liška, Lukáš Novák a Vendulka Prchalová.
Záměrem výstavy je postavit práce těchto deseti umělců do kontrastu a ukázat vývoj sklářského řemesla a kam se posunulo. Je však otázkou, zda laický divák dokáže rozeznat, které práce patří umělcům první generace a které té druhé.
U některých prací je to docela zřejmé, například dílo Lukáše Nováka či Luby Bakičové vykazuje velmi moderní prvky. Naopak skleněné vázy Mariana Karla či dílo Vladimíry Klumparové jasně odkazuje k dobám dřívějším, byť většina vystavených děl vznikla až po roce 2000. Ale u ostatních prací může laik váhat, do kterého směru je zařadit, a to nejen díky dataci. O to složitější a zábavnější to ale návštěvník má.
Druhou stránkou věci je, kterému umění by dal přednost. Popravdě mě více zaujaly již zmíněné vázy Mariana Karla než snad také vázy Zuzany Kubelkové, u nichž je sklo vytvarované do podoby gázy. Naopak dílo Fragile Support Luby Bakovičové patří mezi moderní práce, které mě oslovily. Diváka to nutí k uvědomění, že skláři první generace rozhodně ještě nepatří do starého železa a že mají mladé generaci co předat.
Nejspíš byl záměr kurátorů, že popis díla obsahoval jen jeho název, rok vzniku a jméno umělce. Kdo nekouká celou dobu do prospektu a neověřuje si jména sklářů, může opravdu jen hádat, zda se zrovna pozoruje dílo ostřílených bardů či nastupujících mladých pušek. Mně osobně však chyběl rozsáhlejší popis o pozadí vzniku jednotlivých prací. Tím se však nenechte odradit a tuhle sice méně rozsáhlou, ale i tak poučnou výstavu navštivte. Možnost máte až do 5. listopadu 2017.
