Petr Mára spolupracuje se společností Apple a jakožto certifikovaný trenér pomáhá implementovat systémy iOS a OS X ve firemním prostředí nebo na školách. Ačkoli se technologiím společnosti Apple věnuje již mnoho let, stále jej baví. Kromě školení zaměstnanců a integraci nových technologií do firem se také věnuje time managementu. S Petrem jsme se sešli a položili mu několik otázek nejen o Applu, fotografie během rozhovoru připravila Lenka Lesenská.

❖ Jak jste se ke spolupráci s Applem dostal?

To je už hodně dávno, rok 1993 nebo 1994. Tenkrát jsem se učil ve škole programovat ještě v Pascalu a při škole jsem měl brigádu. Díky tomu jsem se jednou dostal do společnosti Ogilvy & Mather, kde už tenkrát používali Macintoshe a mě velmi zaujalo, že ty počítače měly kompletní grafické rozhraní, ikonky, ovládání přes myš a prostě tak nějak vypadaly jinak než klasická PC, která jsme měli ve škole. Pak si Maca koupil i můj táta a já se na něm učil pracovat. Časem jsem se stal šéfredaktorem internetového magazínu MujMAC.cz, začal jsem jezdit na konference, pak jsem sám začal školit a v závěru, když Apple po roce 2010 vstoupil na český trh a potřebovali někoho, kdo jim tu lokálně pomůže, jsem dostal nabídku a začal pro ně externě pracovat, primárně v rovině školení. Stal jsem se i řečníkem jejich konferencí v rámci Apple Learning Tour po Evropě, Africe a Asii a tím bylo dokonáno.

❖ Co tedy bylo vaším prvním produktem od Apple?

Byl to Macintosh Performa 630. To bylo ještě v době, než se Jobs vrátil zpět do firmy a produkty nebyly ovlivněny jeho designem.

❖ A změnilo se něco na vašem vnímání produktu tehdy „poprvé“ a produktů v současnosti?

Tenkrát to byl klasický počítač, ale měl dobrý operační systém. Samozřejmě, nebyl perfektní, ale to v té době žádný. A po návratu Jobse se firma začala hodně orientovat na „user experience“ a začala dost věcí osekávat. Šíři produktů (Apple tenkrát měl jen pár základních modelů), staré porty, naopak přidali nově USB a zaměřili se na to, aby lidé chtěli Mac používat. Zde je patrná změna před Jobsem a po Jobsovi, který se vrátil v roce 1997, kdy došlo k opravdu značnému zaměření se na uživatele a snahu, aby byl počítač a operační systém co nejjednodušší.

❖ Čím vás značka stále tolik fascinuje?

Upřímně, zatím jsem nenašel lepší značku, kterou bych mohl používat. Pokud by Apple začal dělat své produkty špatně, asi bych tuhle práci nedělal. Ale mně připadá, že vše má stále svou logiku a že v Applu je stále středobodem všeho zákazník. Je také zajímavé, že i když jsou jejich produkty zaměřené na uživatele, ten nemá nárok říct si, co chce. Protože když se lidí zeptáte, co chtějí, pravděpodobně vám řeknou nesmysly. Takže Apple si to vymyslí sám, otestuje několik variant a pak lidem prodá tu, která mu přijde nejlepší, přestože tomu zákazníci zpočátku nemusí věřit.

❖ Proč se to děje? Bojí se uživatelé nových věcí?

Jde o prostý strach ze změny a neznámého. Lidé novému produktu nedůvěřují do doby, než mají možnost jej sami vyzkoušet. Srovnávají se zážitkem, který aktuálně mají, tedy pokud jim Apple nabízí nový produkt, který se liší od toho stávajícího, logicky v něj mají nedůvěru, protože jde o něco nového a neznámého. Příkladem mohou být například Apple Watch či první iPody. Až čas ukazuje, že uživatelé potřebují čas si produkt otestovat, poznat a přidat do svého života.

❖ Apple je známý svými originálně pojatými Apple Story, který se vám osobně nejvíc líbí a proč?

Asi nejzajímavější je v Cupertinu u centrály, protože to je jediný Apple Store, kde si můžete koupit speciální Apple produkty jako tričko, termohrnek a další věci, které neseženete nikde jinde na světě, jen tam. Skvělý je i nový Store v Hongkongu, který má největší skleněné desky na světě. A teď vzniká nový design obchodů, které mají vevnitř stromy a připomínají spíš místo pro setkání přátel než obchod. Jeden takový je teď i v Londýně.

❖ Navštívil jste někdy Apple v Silicon Valley?

Ne, nebyl jsem přímo uvnitř, tam jsem se nikdy nedostal. Nebyl důvod. Respektive já jednám s londýnskou centrálou a do té sanfranciské bych musel získat speciální přístup.

❖ V současné době se zejména rodiče dětí, které chodí na základní školu, rozcházejí v názoru na používání telefonů, iPadů a další elektroniky. Jedni jsou razantně proti, druzí to považují za skvělý vzdělávací nástroj. Jak se k tomu stavíte vy?

Jsem součástí týmu, který řeší implementaci iPadů do škol a zároveň souhlasím s tím, že s technologií by se to nemělo přehánět, bez ohledu na to, jestli jste malé dítě nebo dospělý člověk. Domnívám se, že cílem výuky dnešních dětí je příprava na budoucnost. A budoucnost jsou technologie, jiná cesta není. Proto si myslím, že je logické technologie do výuky začleňovat a naučit děti přemýšlet v algoritmech, kódovat a podobně. Tomuto přístupu věřím. A pro to, abyste na tohle děti připravili, potřebujete technologie v hodině. Ale také kvalitní učitele, kteří jsou schopni v rámci hodiny technologii nasadit tak, aby přinášela výsledky. Není to jen o nahrazení papíru iPadem, to je hloupost. Ty přístroje jsou zde od toho, abyste na nich mohli dělat něco, co jste dřív nemohli. Takže určitě jsem proti tomu, aby děti byly závislé na technologiích, ale musí se naučit je chytře používat. Když jim vysvětlíte, co s nimi mají dělat, jak se díky technologiím mohou zlepšovat, bude to fungovat, podobně jako to funguje v severských zemích, kde je nasazení technologií do výuky běžné.

❖ A když tuto problematiku pojmeme globálně: řada lidí poukazuje na to, že společnost se díky technologiím odcizuje – lidé raději chatují, než aby si povídali osobně, každý sám sebe fotí na Instagram, skoro nikdo neochutná jídlo, dokud si ho nevyfotí… Myslíte si, že je to přirozený vývoj, nebo nové technologie společnosti skutečně škodí?

Technologie naši společnost samozřejmě posouvají dál, stejně jako nám škodí, protože je ne vždy používáme dobře, nebo spíše nevíme, co s námi z dlouhodobého hlediska udělají. Ale ať už technologie vnímáte jakkoliv, ten trend se už nedá zvrátit, spíše jej musíme uřídít, nebo to aspoň zkusit. Ale nejsme, jako lidstvo, schopni se zbavit své závislosti na technologiích, bez nich už by náš život nefungoval tak, jak funguje dnes (mám na mysli naše zaměstnání, doručení potravin do obchodů, objednání letenek apod.) Dokážete si třeba představit žít bez elektřiny? To nejde, nelze vzít pokrok zpět. Jde jen o to si uvědomit, jak se na současnou situaci adaptovat a „nezbláznit“ se z toho. Technologie fungují úplně stejně jako kterákoli jiná látka. Když budete hodně jíst, pít hodně alkoholu, také vám to uškodí. Takže i v tomto případě je to jako se vším – nutno užívat v přiměřené míře.

❖ Jak by mohla vypadat budoucí společnost, kdyby se příliš nechala ovlivnit technologiemi?

I v dnešní době dost lidí tráví většinu času na Facebooku, je to pro ně únik z reality. Kdo ví, třeba v budoucnu bude běžná virtuální realita a většina lidí bude žít v ní, protože ta skutečná bude příliš nepříjemná. Zní to trochu jako Matrix. Neříkám, že se to stane, ani neříkám, že to je dobře, to určitě není, ale z filosofického hlediska se to stát může. Představte si situaci, kdy většinu práce zastanou stroje a lidi nebudou mít co dělat. Pak je logické, že by chtěli uniknout do světa virtuální reality a žít v něm, protože ten skutečný život jim už nic nedává. Zní to jako utopie a já doufám, že se jí nikdy nedožiji. Ale je to jedna z možností, jak to může dopadnout. Technologie a stroje přicházejí a řeší se i na globální úrovni, co dělat s lidmi, kteří kvůli tomu přijdou o práci a nebude pro ně jiná nabídka.

❖ Kdybyste neměl žádná technologická omezení, jak by podle vás mělo vypadat a co by mělo umět ideální zařízení?

Určitě by bylo kompletně a superkvalitně ovládané hlasem. Chytrá umělá inteligence, která pochopí uživatele. Ostatně na tom se už v reálu opravdu pracuje, všechny firmy (Amazon, Apple, Google, Microsoft) se snaží přijít na to, jak ji sestavit. A… Já vlastně ani nevím, nedokážu povolit stavidla své fantazii. Existuje plno uživatelů, kteří spekulují, co bude mít a co by měl mít nový iPhone a já netuším, co bych od toho měl víc chtít. Je to komunikační nástroj a co víc bych s tím měl dělat? Ačkoli mě technologie opravdu baví, stále je vnímám jako nástroj, takže je používám jen k čemu byly určené.

❖ Pravděpodobně máte většinu zařízení z celého portfolia Apple, některé dokonce v několika verzích. Jste schopen je všechny naplno využít?

Ne. To nedokáže nikdo. Znám hodně funkcí, ale určitě je nedokážu využít všechny. I ve firmách, kde mají Macy, při školení zjistí, že z bezpočtu aplikací jich ve finále používají všehovšudy pět. Nikdo nevyužije přístroj na sto procent, protože každý jej používá na něco jiného. Někdo se zaměřuje na fotky, někdo na prezentace, někdo na WhatsApp. Ale nikdo není na úrovni, že by to zvládal na plný výkon. I pro mě, a to se na to specializuji, je těžké se orientovat v tom, co umí iOS, co umí Macy a co umí Apple Watch. Je to spousta informací.

❖ Určitě sledujete i konkurenci. Co si myslíte o posledním vývoji Microsoftu?

Microsoft prohrál mobilní telefony, a to hrozně smutně. Byli na vrcholu, pak přišel iPhone a oni se tomu vysmáli. A nestihli zareagovat včas a do toho rychlíku naskočit. Proto je dnes mobilní operační systém od Windows v podstatě mrtvý, používá jej přibližně 1 % uživatelů. A už nemají šanci to dohnat. Kde naopak určitou šanci ještě mají, jsou především tablety a jejich kombinace s klasickým mobilním počítačem – čili all-in-one. Apple například jde opačnou cestu a zvlášť nabízí iPad a Mac. Uvidíme, zda se to Microsoftu vydaří. Možná ano, ale možná také ne, protože pro plně funkční eco-system jim chybí právě ten telefon.

❖ Děláte i přednášky o time managementu. Existuje nějaké obecné pravidlo, které s time managementem umí pomoct?

Nejdůležitější je vědět, co chcete, nastavit si priority. „Problém“ dnešní doby je ten, že žijeme ve svobodné zemi, máme hodně času a máme spoustu možností, jak s ním naložit. A lidi se snaží stihnout všechno naráz – chtějí mít dobrou práci a být v ní úspěšní, chtějí mít kvalitní vztah, chtějí mít čas na kamarády, na sebe, na sport, na koníčky, na kulturu, na spánek, na rodinu… a najednou zjistíte, že to všechno nejste schopni zvládat. Takže důležité je si určit, co je pro vás zásadní. A čím méně priorit si dáte, tím spíše budete schopni zvládat svůj time management. Například pro mě jsou prioritami práce a rodina. Vše ostatní bohužel muselo ustoupit do pozadí.

❖ Procestoval jste řadu zemí, kde se vám nejvíce líbilo?

Obecně mám nejraději Asii, nejvíce mě baví Hongkong, Taiwan a Singapur. Jedná se o fantastická místa. Zároveň mě baví i Blízký východ. Protože když máme konferenci v Evropě, běží vše podle plánu, žádné překvapení. Kdežto když je konference v Izraeli nebo Dubaji, vždycky je něco trochu jinak, nikdy nevím, co se stane a je to více o improvizaci. Je to větší výzva.

❖ A na závěr: jak jste na tom s kulturním životem?

Nechci teď vyznít jako nekulturní tvor, ale máme dvě malé děti a třetí je na cestě, takže jak jsem zmínil, veškerý můj čas je rozdělen mezi práci a rodinu. Občas mi zbude čas na knížky, ale většinou se jedná o technickou a odbornou literaturu. Spíše se ve volnu dál vzdělávám. Ale je pravda, že kulturu mám často spojenou s prací, v rámci cestování po konferencích navštívím zajímavá místa, památky, galerie a podobně.